Světelné básně

Druhá básnická sbírka Libora Staňka II. nazvaná Světelné básně opět tematizuje proces vztahování se k okolnímu světu skrze autorovo důvěrné prostředí. Světlo v ní figuruje jako metafora unikavosti a prchlivosti výrazu, který se marně snaží najít pevný tvar nebo obrys. Je hravě konceptuální sbírkou, která skrze anonymní řeč světla ohledává nejasné hranice mezi romanticky autentickým gestem a promyšleným návodem.

Básně vznikaly podle předem stanoveného návodu na jednom místě uzavřeného dvora, kde byla napsána za jeden den, přesně 13. července 2021. Kromě obsahu je pro její pochopení důležitý i kontext procesu jeho vzniku a následně i celá podoba samotné knihy. Sbírka v grafické péči Juraje Horvátha totiž funguje jako křehký artefakt, jehož obaly jsou tvořeny otisky předmětů nalezených na místě, kde sbírka za jediný den vznikla. Každý výtisk je tak jedinečným originálem, na jehož procesu vzniku se podílelo i samotné sluneční záření. Do procesu tvorby je po rozbalení knihy navíc vtažen i samotný čtenář, který se svým vlastním způsobem bude podílet na konečném vyznění sbírky vytištěné na speciálním papíře. Dalším působením světla může knihu dokonce zneviditelnit nebo ji nadobro umrtvit vložením do své knihovny.