Povídky ke kávě IX.

Hana Hrabáková v předchozích letech úspěšně publikovala již osm dílů cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak přežít střední věk“ napovídá, že děj jednotlivých příběhů se bude točit okolo zádrhelů a škobrtanců s vážnými i méně vážnými důsledky, které se mohou dostavit, když nedobrovolně překročíme hranici dělící „mládí“ od „stáří“ a pokoušíme se srovnat s novou a definitivní životní perspektivou… Nutno dodat, že vzpomínky opět hýří humorem, nadsázkou a ironií. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše - vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívali a na co s jistou dávkou shovívavé nostalgie vzpomínají i dnes.

Ukázka:
Vzpomněla jsem si na oslavu svých čtyřicátin, kdy jsem si opravdu připadala jako ani kočka ani pes, mládí v tahu, dítě dospělé, manžel stále stejný, žádné vyhlídky, prostě stará - a nevěděla jsem, co se sebou. „Tak kočičko,“ přerušila tok mých myšlenek Bohunka: „To já jsem právě teď ve středním věku a na stáří si ještě počkám!“ „Vždyť už máš vyměřený důchod,“ upozornila jsem ji. „Ten s tím nemá vůbec nic společného,“ odbyla mě ségra a vylíčila mi, že se cítí mladá, akorát že si nic nepamatuje a nic nemůže najít… Nakonec jsme se shodly, že my dvě jsme stále ve středním věku. Už pěkně dlouho...